Výstava obrazů malířky Heleny Vančurové
Několik slov v vernisáže:
Dámy a pánové,
když nás k sobě pozve náš hostitel, pán Veso Djorem, máme se na co těšit. Vždy jde o zážitky mezi realitou a sny. Vzhledem k tomu, že jeho zdání se často shodují s našimi, odcházíme odsud odlehčeni, obohaceni a spokojeni.
Dnes se pan Veso, možná inspirován baladou Dine Merlina, a možná z vlastní zkušenosti, ptá: Je Sarajevo ještě tam, kde kdysi bývalo!
Zvláštní otázka? Jak jedno město může být jinde!?
Ano, může. Sarajevo jste vždy potkávali v různých koutech světa, Sarajevo je všude. Dnes Sarajevo dýchá tady, v teto místnosti víc než se to na první pohled zdá. Dýchá z těchto stěn, dýchá s vůní kuchyn za námi, dýchá s námi, kteří ho máme v srdci.
Sarajevo je město zvláštní. Sarajevo má zvláštní tvar. Podívejte: Takto si sklopíte dlaně, když chcete podržet něco cenné, něco něžné a křehké, tak si sklopíme ruce když si přejeme napít se vody z pramenu čí život v nás na vždy zůstává…Takový je tvar města o kterém mluvíme.V prostřed řeka a všude kolem na kopcích mjesto.
Dámy a pánové, lidé co se jednou napili vody v Sarajevu, se snadno najdou, snadno se poznají.
Tak jsem, před dvaceti lety, možná ani není náhoda že se to stalo v restauraci Doly Bell, kterou založil právě pan Veso Djorem, potkala nádhernou dámu, paní Helenu Vančurovou- Sarajevku, akademickou malířku, čí obrazy dnes mluví na nás barvami Jihu?
Paní Helena Vančurová se narodila v české rodině v Sarajevu a brzy to bude sedmdesát let co do Čech přinesla svůj kousek našeho města, svůj kousek vlasti, ve které prožila první mládí, první lásky, města v kterém poznala malířku v sobě. Tam navštěvovala uměleckou školu spolu s velkými malířským osobnostmi jako je: Ljubo Lah, Mario Mikulić, Vojo Dimitrijević a další a poté studovala na Akademii výtvarných umění v Praze.
O obrazech Heleny Vančurovy není třeba mluvit. Sami za sebe mluví. Helenka je mistr akvarelu, jedné z nejsvízelnějších malířských technik. Pravě akvarel ji dovoluje protkat vzpomínkami každou kytku, každou lát’.
Její obrazí mluví za ní o náladě k lidem, k prostředí, k atmosféře kolem nás.
Helena Vančurová je mistr asociace. Její obrazy plné květin vždy vyzařují jinou náladu, ale vždy je tam světlo jihu, světlo a vůně dětství prožitého u zahradách na Skenderiji, v rozcuchaných zákoutí plných slibů.
Setkat se s Paní Vančurovou pro mě vždy znamenalo nabýt ztracenou sílu, dotknout se známého protože, stejně jako já říkavala: tam u nás, a už v další větě to bylo: tady u nás!
Co jiného říct než: Sarajevo je v nás ať už jdete kamkoliv, Sarajevo je v obrazech Heleny Vančurové, Sarajevo je všude.
Moje přitelkyně Helenka mě naučila milovat obě vlasti, protože ona sama je kosmopolitou, ona sama se vyjadřuje krásou a hodnotami platným všude, její umění je způsob jak sjednotit kultury, současnost a minulost, jak respektovat život. Její holčičí povaha nás inspiruje, užijme si to v její přítomnosti a mezi jejími obrazy a pohledy na Sarajevo ve kterém ona žila.
