Bosno moje, ušlechtilá, milá

Výstava obrazů akademické malířky Gordany Stanić z Kanady (Calgary)

Duben 2015, Praha - Galerie Pod Radnicí

​

​

Několik slov z vesnisáže:

​

​

Milí přátelé, vy, kteří navštěvují akce, které pořádám jako manažerka umění, vědí, že pozornost převážně věnuji umělcům, kteří byli donuceni svou uměleckou činnost vykonávat v exilu. Převážně jsou to umělci původem z BaH.

Takto jsme měli možnost vidět obrazy Safeta Zece, malíře ze Sarajeva, který se nedávno zařadil do plejády umělců jako je Velaskez, Rembrandt, Caravaggo, Rubens…Nedávno totiž pověsil své dílo “Sundavání Ježíše z kříže” v kaple Della Passione Jezuitského kostele v Římě.

 Také jsme zdejšímu publiku ukázali díla Nericy Osmančević ze Salzburku, právě zde v Galerii Pod radnicí. Přivezli jsme díla Iliji Vitoroviće z Varšavy, předního představitele moderního umění z BaH Safete Krupiće, zastoupeného v světové enciklopedii moderního umění, potom obrazy Edina Numankadiće, významného reprezentanta součastného moderního umění a td.

Dnes večer, milý hosté, si vás přejeme seznámit s akademickou malířkou Gordanou Stanić z Kanady. Už přes dvacet let žije s rodinou v Calgari a pracuje jako učitelka ve škole,  také  vede školu malířství.

 Gordana Stanić svou malbou vyjadřuje bolest a nostalgii vůči vlasti, kterou musela opustit kvůli občanské válce. Vichřice života ji zavála hodně daleko ale vzpomínky na Bosnu zachovává ve svých obrazech. Při tom je velmi opatrná a bojácná. V jejích obrazech často je přítomná zed’, která vždy připomíná nepřekonatelnou dálku mezi jejím současným světem a světem z mládí a jejích snů.

Jako by se dívala přes prasklinu anebo škvíru, vždy nám ukazuje trvalá fakta: ulice, střechy, staré domy, přírodu…ale všechno je “zakonzervované”, bez známek života. Jako by všechno zkamenělo a zůstalo zakonzervované v momentu, kdy odtud odešla. Tím se malířka  distancuje od současnosti a ukazuje na pomíjivost události a trvalé hodnoty určitého prostředí, na stopy určitých kultur, zanedbává člověka jako jedince a tím způsobem mu určuje minoritní roli ve vlastních vzpomínkách na Bosnu a Hercegovinu.

 Ale, když je v přírodě, cítí se být volná. Dýchá plnými plícemi a nám divákům sugeruje hezká místa, místa odpočinků a souladu s životem. Místa, ze kterých bere sílu i přes obrovskou prostorovou a časovou dálku.

Ona miluje Bosnu a Hercegovinu a dle jejích slov, dokud maluje, poslouchá sevdalinku. Pro ty, kteří nevědí co je sevdalinka – je to bosenská milostná píseň věnovaná ne jenom ženě a nebo muži. Často je věnovaná městu, řece, přírodě. Zkátka: Bosňané a Hercegovci moc milují svou zem. Proto dnešní výstava nese název: Bosno moje, ušlehtilá, milá – právě jako sevdalinka Bosno moja divna mila…

 Dovolte mi ještě, abych poděkovala Městské části P3 která opravdu intenzivně podporuje kulturu pestrým programem. Umožňuje poznat umění a zvyky ostatních národů, kteří žijí vedle v sousedství a také zmocňuje kulturní prolínání.

My, občané z Bosny a Hercegoviny si toho opravdu vážíme.