Dnes ráno růže pro mně vykvetla

Výstava gobelínů Gordany Momić

Květen 2017, Praha - Lastavica

​

​

Několik slov z vernisáže:

 

Milí přátelé, přeji Vám dobrý večer.

Když jsem dnes večer vešla do místností občanského sdružení “Lastavica”, na podlaze jsem nenašla měkoučké koberce a ćilimy, ale cítila jsem vůně bosenského a vůbec, našeho balkánského domova. Málem všechny domácnosti u nás na Balkáně byly vyzdobené gobelíny. Ty zvláštní obrazy dýchaly našimi radostmi, smutkem, dilematy, zklamáním a nadějí…
Gobelíny vlastně najdeme všude ve světě a každé období a styl výšivky má svá specifika.
Pro gobelíny, vystavěné na zdech této místnosti, děkujeme naší krajance paní Gordaně Momić. S ní budeme mít možnost pohovořit potom, nyní ukážeme dokumentární film, vlastně část filmu “Ženy od vedle”, natočeného vloni v režii paní Theodory Remundové.
Film se zrodil jako důsledek průzkumného projektu který pro SIMi prováděla také paní Goranka Oljača. Cíl projektu byl poukázat na pozici žen, které v zralých letech byly donucené znovu začínat v cizím prostředí.
Tam jsem potkala paní Gordanu Momić, mimořádnou paní profesorku, bankovní úřednici, uklízečku, prodavačku, důchodkyni a přitom a především dobrého a čestného člověka – ženu!
Gordanu život přivedl z Banjaluky. Bylo to před 23 lety. 
Z filmu se dozvíme jak Gordana žije svůj osamělý život, poraněná ale se zdravým rozumem se smyslem pro humor a oblíbená ve městě ve kterém žije.
V příležitosti připravy této akce jsem navštívila Gordanu. Počkala na mě na autobusovém nádraží a cestou do jejího domu jsme se prošly centrem města. Mnohokrát odpověděla na pozdrav lidí, kteří ji oslovovali a úsměvem na obličeji. Vypadá to, že naše Gordana se stala symbolem nás Jižních slovanů na severu naší současné vlasti.
Jsem velmi hrdá na naší Gordanu. Svůj vlídný a přivětivý obličej ochotně nabízí přátelům a známým jako podporu a povzbuzení.
V tichosti vlastního domova, zatímco je ohnutá nad gobelínem, který právě vyšívá, jehlou zachovává svůj život. Vyšívá povídku. Vylévá nepřekonatelnou bolest, její slzy navždy zůstávají utkané v obrazech na zdech kolem nás. Jenom Milica, malinká korela, věrná společnice, pozná  její smutný obličej i osud, který Gordana vyjadřuje výšivkou, přičemž často poslouchá sevdalinky.
Proto, až skončí tato část programu, zastavte se u jakéhokoliv gobelínu a pozorně se zaposlouchejte. Všude jsou slzy našich životů a neslyšitelná hudba podnebí, které nás formovalo.
Teď se podívejme na fragment z filmu “Ženy od vedle”.
———–
Na konci této části programu mi dovolte připomenout, že dnešní večer probíhá ve spolupráci s o.s. Lastavica, Sdružení pro integraci a migraci a mnou jako manažerkou umění. Děkuji za návštěvu a účast.