Výstava fotografií fotografky Jany Kupčákové
Výstava Bosňané a Hercegovci před českým objektivem, vznikla jako echo komunikace zrozená mezi jedinci patřící bosensko-hercegovském segmentu a českým prostředím, byla součástí výstavy Našich 20 let. Poprvé byla instalovaná v příležitosti Akademie, která připomínala 20 let od doby, co občané BaH přijeli do ČR, a 120 let od začátku nastěhovávání Čechů do BaH.
Obsahuje portréty lidí v práci, kteří ničím nevyčnívají z prostředí v kterém fungují. Výstavou autorka sdělila myšlenku o společnosti, která se obohacuje přijetím lidí z cizího prostředí do svého náručí. Výstava poté byla přenesena do prostoru Českého centra Praha a stala se součástí výstavy o Karlu Pařikovi. Právě ten dynamický přistup a vytvoření tří částí výstavy není náhoda. Je to zpráva návštěvníkům, že všechno je pomíjívé a že stopy konání člověka zustávají o mnohem déle než trvá lidský život. Vše protéka a mění se.
První část, výstavu o Karlu Paříku, architektovi co budoval nejenom Sarajevo, ale i Bosnu, jsme zahájili jako první.Ti, kteří sledovali obsah teto výstavy se dozvěděli, co se dělo s českými rodinami, které přijely do BaH před 120 leti. Je to povídání o jedinci, čí osud mluví za mnohé.
Potom, jako druhá část, přispěla výstava o příjezdu uprchlíků z BiH během roku 1992. Tam se našly fotografie z uprchlických center v ČR a výstřižky z novin, které ilustrují jejich životy a co se dělo kolem jejich osudu. Tady a tehdy pro mnohé začínal jejich nový život. Tuto výstavu připravil Zoran Radmilović v spolupráci s Gorankou Oljača a jínými, kteří mohli poskytnout vlastní dokumentaci. Také byly použity doklady Dětské ambasády Praha, která naštěstí už neexistuje. Děti a lidé kteří se našli na fotkách, chodili do škol, studovali, učili jazyk země, do které byly osudem zaváni a stali se nenápadnými občany teto země.
Právě o tom mluví další část výstavy. Fotografie slečny Jany Kupčakové, umělecké fotografky,vyjadřují jak dnes vidí lidé Bosňany a Hercegovce, kteří žijí kolem ní. Jsou to veselí lidé, spokojení životem v teto zemi, smířený s údělem osudu, který je sem zavál.
Jsou to pracující lidé v čích očích je vidět úsměv, jsou to sebevědomí jedinci stopeni s okolím čí tep sledují. Každá z fotografií je obohacena textem. Větou která připomíná už zmíněnou propojenost českého a BaH národa. Autorem textů je Hadis Medenčević, jeden z nás, kteří jsme v ČR našli nový domov. Zajímavé věty spojují osudy a ukazují, že Hadis ani my ostatní nejsme lhostejní ke znalostem a informacím, které obohacují vzájemné vztahy mezi národy.
Zahájení této výstavy v Českém centru doprovodili umělci: Aida Mujačić a Predrag Duronjić a její zásluha je na vytvoření krásné atmosféry. Po celou dobu byly akce podporované Velvyslanectvím BaH, Českým centrem Praha, Magistratem HMP, a především firmami našich občanů: pizzerie Djovani, pizzerie Padova, restaurace Luka Lu, firma Marex Trade a mnoha jinými.
