Setkání se spisovatelem Rizahem Pasalićem a hovory o jeho knize Stanari žute zgrade
Únor 2015, Praha - Národní knihovna
Z proslovu pořadatelky Zvjezdany Marković
Milí přátelé, drazí hosté,
Dovolte mi abych, především poděkovala Národní knihovně a řediteli Slovanské knihovně, panu Lukašu Babky, že nám znovu umožnil setkání s spisovatelem z naších končin. Také to může být zajímavé zpestření pro lidé, kteří zde půjčují knihy na jednom z mnoho naších jazyků. Pravě proto jsme pro dnešní setkání nezajistili překlad, Asi bude stačit, že večer proběhne na srbském, chorvatském a bosenským jazyce.
Dnešní podvečer krasnou hudbou zahájil člověk, který je věrným doprovodem mnoha kulturních akcí, které zde pořádáme, pan Boro Prelić.
Dragi prijatelji, danas je nas gost Rizah Pasalic, advokat po zvanju ali po zanimanju ne samo advokat nego i pisac. Na srecu, vecina nas ga poznaje upravo kao pisca.
Gospodin Pasalic pise za djecu i za odrasle. Kada pise za djecu, iz njega progovara djecak, vispren i spreman na razne zivotne izazove. Tako je sa njegovim romanom Šef drvena noga, koji je posvećen djeci – invalidima rata. Roman je preveden na česki jezik a preveo ga je Mihad Mujanovic. U jednoj od recenzija knjige se kaze da je roman pisan lijepim jezikom, stvoren u duhu najboljih tradicija dječije literature, one u koju spadaju “Ostrvo s blagom” “Posljednji Mohikanac” ili “Lesi se vraca kuci“
Knjiga o kojoj je danas rijec, Stanari zute zgrade prati Dikija, glavnog junaka prethodne knjige, kao već zrelog čovjeka i to u slovima rata u Sarajevu 1992. Istina, to je ratni roman, ali možda isto toliko ljubavni. Oni koji su čitali knjigu, imaju svoje kriterije prema kojima će roman svrstati.
Ali, suvišno je da o romanu govorim ja, kada je medju nama „glavni krivac“ za ovaj susret, gospodin Rizah Pasalic koga jos jednom sa zadovoljstvom pozdravljam i molim da sam progovori o knjizi i svom stvaralaštvu uopšte.
