S Bosnou v srdci - vzpomínky Františka Valouška
Rozhovory o knize
Únor 2016, Praha - Národní knihovna
Několik slov z úvodního proslovu:
Dobrý podvečer milí přátelé. Zdravím Vás pod střechou Slovanské knihovny, našeho hostitele a spolupracovníka. Důvod tohoto setkání je vydání knihy “Sjećanja na Bosnu” Františka Valouška. Jde o překlad “Vzpomínky na Bosnu”, který vyšel před 15 ti lety, v roce 1999, jako vydání SPJS.
Protože jsou mezi námi lidé, kteří knihu už četli, v češtině a nebo přeloženou, dnešní setkání jsme pojmenovali besedou na téma “S Bosnou v srdci”, vzpomínky Františka Valoška.
Jsem moc ráda, že jsou dnes s námi dvě dámy:
Paní Dagmar Dorovskoá, která se zasloužila za to, že vzpomínky na Bosnu dostali formu krásné a zajímavé knihy,
Paní Ljiljana Mitić Rorić přijela ze Sarajeva jako šéfredaktorka nakladatelství “Bosanska riječ”
Pan Dr Ivan Dorovský je zde jménem SPJS, které jako první knihu vydalo
Pan Pavel Trojan je vystudovaný balkánista, autor několika knih na téma BaH /Jak nám zabili Ferdinanda a Turistický průvodce BaH)
Já, Zvjezdana Marković jsem tady jako překladatelka “Sjećanja na Bosnu” a jeden z pořadatelů teto besedy.
Pan Valerijan Žujo, spisovatel, badatel minulostí a autor několika knih o Bosně a Hercegovině z počátku 20.st. se postaral o slide show přes 150 dobových fotografií který bude probíhat jako ilustrace dnešní akce a udělají atmosféru době o které se mluví trochu víc srozumitelnou.
Na začátku prosím pana Torajna, aby nám řekl něco o tom jak se dostali Češi do našich krajů a o Češích v Bosně a Hercegovině.
Jeden z těch, kteří přijeli do Bosny sloužit Rakousko-Uherskému císařství byl František Valošek. Kde sloužil, co prožil a jak o tom všem víme, řekne nám paní Dagmar Dorovská, autorka českého vydání.
Osobně si pamatuji si na promoci knihy “Vzpomínky na Bosnu”. Bylo to asi v roce 2000, na Filozofické fakultě. Knihu jsem si koupila a hned se vrhla na čtení. Musím si přiznat, že jsem viděla nějakou jinou Bosnu, Bosnu o které jsem málo věděla. Kolik krát jsem si vzpomněla poté na nějaké scénky z knihy a po dlouhém čekání až se někdo pustí do překládání tohoto výjimečného svědectví, rozhodla jsem se knihu přeložit. Šlo to s nadšením dost dobře. Valošek se málem stal mým příbuzným, spolu jsme diskutovali jeho chovaní a já jsem si vzpomněla na jednu myšlenku Mešy Selimoviće. Přečtu je z originálu:
„Ja ne biram ono što imam. Ne biram, u stvari, ništa, ni radjanje, ni porodicu, ni ime, ni grad, ni kraj, ni narod, sve mi je nametnuto. Još je čudnije što moranje pretvaram u ljubav. Jer, nešto mora biti moje, zato što je sve tudje, i prisvajam ulicu, grad, kraj, nebo koje gledam nad sobom od djetinjstva. Zbog straha od praznine, od svijeta bez mene. Ja ga otimam, ja mu se namećem, a mojoj ulici je svejedno, i nebu nad mnom je svejedno, ali neću da znam za to svejedno, dajem im svoje osjećanje, udahnjujem im svoju ljubav, da mi je vrate.“
Stejně tak ani náš Valoušek nevybral ani kraj, ani národ, prožil 16 let daleko od vlasti, mezi národem který si zamiloval, a národ miloval jeho. Zatímco jsem překládala, vzpomněla jsem si na slova už málo používaná, na vlastní předky, na babu Djurdju, která nádherně povídala a jsem za to ráda.
Překlad cestoval do Sarajeva a dostal se do rukou paní Ljilajny Mitić- Rorić.O tom jak se na knihu díval nakladatel nám poví paní Ljiljana, která napsala úvod pro knihu.
O tom, co se na Balkáně dělo a jak se tam žilo, přes celé 19 století a také do První světové války, se v Evropě málo vědělo, Jak Evropa poznávala Balkán, nám řekne několik slov pan prof. dr Ivan Dorovský.
Milý přátelé, doufám, že jsme dnes večer přispěli lepším poznávaní především Bosny a Hercegoviny a dvířka vzájemného porozumění o trochu víc pootevřeli. Než poslechneme úryvek z knihy “Sjećanja na Bosnu” a to samé z “Vzpomínek na Bosnu”, dovolte mi poděkovat naším hostům a ještě jednou řediteli Slovanské knihovny, panu Lukáši Babky a také jeho spolupracovnici paní Marii Vlašić.
