Výstava obrazů Ilije Vitoroviće „Krajina slunečního Jadranu“
Narozen 1940 v Goraždu, Bosna a Hercegovina.
Vzděláním inžinýr, ale povoláním malíř. Žije mezi Varšavou a Sarajevem.
Jako malíř je okouzlen krajinou středomoří.
Jeho internetová galérie je velmi návštěvovaná a doprovázena úpřimnými komentaři.
Tady jsou některé:
„Obrazy jsou nádherné, plné dalmátského – Van Gogovského slunce v šále žluto-červené barvy, všudepřitomné slunce a neustále tě sledující. Barvy čisté, jasné, podtrhující průsvitnost, světlo ozařující ostrov Krk. Ano, je to ostrov, který mi byl domovem dele než dva roky a který jsem znovu prožila skrze krásu, kterou jsi nám ukázal.“
Zrinka Rudež – Vankuver
„Radost barev“ jak by řekl Kadinsky /ne, že bys ho napodoboval, ale je tady asociace/. Ješte jednou ti gratuluji, jsem nadšená tvymi obrazy. :). Jsem rádá, že ti sarajevské zimy a mlhy nezakalily obzor a exploze barev tvých obrazů ukazuje jak moc můžeme, pod viditelnou skořábkou být jiní než nás ostatní vídí a vnímají.
Sanja Rihtman – Tel Aviv
„Když jsem zhledl v internetové galérii Ilije Vitorovića jeho malířské dojmy z ostrova Krk, vzpomněl jsem si na už daleké odpoledne v Dubrovniku s malířem Brankem Kovačevićem u něho, na terase, odkud se naskytuje neodolatelná podívana na ostrov Lokrum a déle, po pravici, se dají jenom tušit hradby starého města. Branko povídal o nějakém umělci do čího ateliéru nenadále vletěl ptak. K smrti vylekán, vůbec nebyl schopen najít východ, jako blázen létal od jedné zdi k druhé naražejíc do okenních skel. Potom přiletěl jiný pták, zastavil se na vteřinu na okenním parapetu, rozhledl se kolem a potom vyletěl zpět vzhuru do nebe. Co se stalo s rvním ptakem? On hledal pomoc v hledání vlastni cesty. „Je to podobné s umělci“, došel k závěru Branko Kovačević.
Stejně je to s Ilijom Vitorovićem, s kterým se Marina a já přátelime dlouhá léta a spojují nás vzpomínky na společné časy strávené ve Varšavě, v době pro nás z bývalé Jugoslavie, velmi pochmourné. Díky ostrovu Krk a jeho nádherným středomořským krajinám, snadno našel cestu do svého malířského nebe. Jeho obrazy jsou poctou viděnému a prožitému, odkuď se malířova duše rozlétá a vyráží za bohatou výtvarou avantýrou.
Když se díváme na Ilijiny malířské variace, plnédynamiky a rytmu, prožíváme kouzelnou hru světla a stínu, cítímekouzlo a vůni, slunečné paprsky na otevřeném moři neustále se proplétají, tyto obrazy vytvářej íiluzi blizkosti moře, půvaby Středomoří a divakům poskytují chvile čisté radosti…“
Čedo Kis
